Zamyšlení (dočasného) abstinenta

Na jedné svatbě jsem se rozhodl, že nebudu rok pít alkohol. O den, či dva dny později jsem odjel na pracovní akci, kde mě kolega pozval na panáka karibského rumu. Takže jsem začátek mé výzvy o chvíli odložil. :D Nicméně, přibližně od konce června nepiji alkohol. Nechci se tím nějak chlubit, jen chci vysvětlit, proč to dělám a nabídnout vám tak podnět k zamyšlení.

Byl jsem na svatbě a napadlo mě udělat něco, co jsem ještě neudělal. Dát si nějakou výzvu. A protože jsem se dostával za poslední rok k alkoholu poměrně dost často, říkal jsem si, že by bylo dobré začít tady. Píšu začít, protože jsem chtěl, aby to byl začátek něčeho nového. Uvědomil jsem si, že potřebuji pracovat na své vůli, která je příliš slabá a že potřebuji jakýsi výkon, který mi pomůže v dalších letech života. Když jsem četl knihu Bílý pavouk od pana Harrera, která pojednává o výstupech severní stěnou na horu Eiger, Harrer, který byl jeden z prvovýstupců „severky“, psal, že to byl pro něj velice zásadní výkon i proto, že si jej mohl později v životě připomínat. Když přišly náročné chvíle, výzvy, těžkosti, mohl si připomenout, že má za sebou severní stěnu Eigeru, s tím vším co to znamenalo, a to jej posilovalo.

Křesťané mají za sebou hlavně Boha a především by měli čerpat z něj, nechápejte to tak, že stavím věci lidské nad věci božské. Ale z milosti Boží a s milostí Boží můžeme dokázat určité výkony, které nám pak mohou pomoci na další cestě. Nejen tím lidským – tedy dosažením určitého výkonu, úspěchu, atd., ale i tím božským – tedy Božím působením během cesty k úspěchu. Stačí se s odstupem času obrátit a zhodnotit – pak člověk zjistí, že za své výkony nemůže ocenit pouze sám sebe, ale také – a někdy jen a pouze – Hospodina.

Tedy, rozhodnul jsem se nepít alkohol. Nejedná se zde pouze o cíl, tedy roční abstinenci, ale také o cestu, tedy konfrontaci se situacemi, kdy se musí člověk v duchu svého rozhodnutí jasně vymezit proti alkoholu. Jsou různé věci, kvůli kterým na vás lidé koukají skrze prsty. Pouhý fakt, že je člověk křesťan, je sám o sobě dostatečným zdrojem různých názorů, pohledů, atd. Samozřejmě ne v prostředí, kde jsou všichni na jedné vlně. Zastání se svých názorů, toho, čemu věřím, je náročné a právě tuto věc chci trénovat skrze svou abstinenci.

Když se zastavím u samotného alkoholu, můžu se ptát, proč vlastně pijeme. Je zajímavé, že je to bráno jako naprostá samozřejmost a můžu říci, až nezbytnost života. Prostě, pije přece každý, pokud nemá nemocná játra, nebo není těhotný. Jeden profesor na vysoké škole řekl, že pijeme proto, abychom se opili. Do jisté míry se s tím dá souhlasit, a když někdy vidím ze svého pohledu abstinenta, jak se vyvíjejí různé akce, kde je alkohol, je to pro mě velice cenná zkušenost. Nechápejte mě tak, že se ze mě stal radikální abstinent, pohrdající každým pozvednutým půllitrem a každou rukou, která půllitr drží. Ale schválně zkuste na nějaké akci s větším množstvím alkoholu zůstat střízliví. Možná poznáte dosud nepoznané.

Chci se teď posunout dále. Jak už jsem zmínil, člověk se skrze tuto výzvu konfrontuje se situacemi i lidmi. Po počátečních významných pohledech a poznámkách si lidé okolo zvyknou na to, že nepijete a pak už je to snazší. Nicméně stále mám po ruce připravenou obranu, kdyby mě někdo nutil se s ním napít a tvrdil, že: „když se se mnou nenapiješ, nejsi kámoš,“ že: „když mě nutíš s Tebou pít, i když víš, že nepiju, tak nejsi kámoš, protože nerespektuješ moje rozhodnutí.“ Je to samozřejmě myšleno s jistou nadsázkou, ale v tomto duchu je také dobré se na věc podívat.

Ale jednou z hlavních věcí, kterou jsem si díky tomuto uvědomil je, že věci, které děláme na veřejnosti, jsou snazší, než věci, které děláme ve skrytosti. Teď nechci říct, že na akci odmítnu panáka, a pak se doma “vyleju do němoty”. Ale spíše to, že když lidé znají určitý vzorec vašeho chování, je pak těžší jej porušit, fungují jako určitá opora. (v dobrém i zlém!!) Samozřejmě to není stoprocentní, ale určitá pomoc to je. S tím se dá pracovat v tom smyslu, že blízké osoby budete mít jako oporu v dobrém, ale i v tom smyslu, že si člověk srovná své jednání na veřejnosti oproti jednání v soukromí, ve skrytosti.

Pak se může dostat k poznání, že sice nepije alkohol, ale život v soukromí jede na vlně pohodlnosti, lenosti a života bez limitů ve stovce jiných věcí. Já si to uvědomuji, a proto píšu tento článek. Chci strhnout jakousi pochybnou masku “svatouškovství” a vyznat své pokrytectví, že sice nepiju alkohol, ale v mém životě je mnoho věcí, kde je nepořádek a kde je nutné vymezit hranice. Ale chci se snažit je dávat s pomocí Boží na správné místo. S pomocí Boží. Bez něj to nechci dělat. Věřím, že s mocí, se kterou na svatbě v Káni proměnil hektolitry vody ve víno, může a také bude proměňovat i různé aspekty mého života. Ale k tomu potřebuje mou ochotu bojovat a mou snahu. Chci začít tím, že rok nebudu pít alkohol. Když na mě vzpomenete v modlitbě, budu moc rád. A hurá vstříc výzvám!

Filip

Sdílení přináší radost!

Publikováno v Blog

Napsat komentář