Trénink se vyplácí

Někdy na jaře mi táta navlhl, že bych mohla dostat k narozeninám kolo, o kterém už asi tak rok a půl mluvím, že si ho někdy pořídím – a stále jsem to neudělala. Poněkud jsem váhala, protože jsem na kole dobrých pár let neseděla a tak jsem se bála, že vyrazím jednou a potom tři dny nevstanu, ale nakonec navzdory mému: “Tati, heleď, pojďme na kafe a probereme racionálně pro a proti,” jsme kolo koupili.

Tak jsem se na něm asi dvakrát projela a potom mě čekala zatěžkávací zkouška – totiž trasa kolem 50 Km a to ne právě v rovině, ne právě pod mrakem a ne právě ve společnosti někoho, před kým se chci znemožnit. Navzdory pádu (slovy mé kamarádky: Kdo nepadá – jezdí pod své možnosti) a povrchovým zraněním na těle i na kole, jsem se vyškrábala i na rozhlednu a dojela do cíle. A i když jsem byla ten večer opravdu hodně unavená, tak druhý den mě kromě pár odřenin – vůbec nic nebolelo. Když jsem nad tím později přemýšlela, uvědomila jsem si, čím to je. Mám totiž trénink. Ačkoliv jsem na kole neseděla několik let, chodím pravidelně sportovat jinak, běhám, jezdím na bruslích a v poslední době i něco málo nachodím pěšky. A tak chtě – nechtě si moje tělo vypěstovalo návyk na jistou sportovní zátěž a když jsem po něm chtěla něco navíc – bylo připravené to zvládnout.

Myslím si, že s modlitbou je to v našem životě podobně, že když si vytvoříme návyk, nejen, že nám bude chybět, když ten návyk začneme vynechávat, ale také nás podrží, když přijde situace, kdy budeme potřebovat zvládnout něco navíc. Když se naučíme něco “unést” v modlitbě, nemyslete si, že se to časem neukáže, kdepak, je to jako ve sportu, ani si toho nevšimnete a najednou zjistíte, že toho zvládnete víc, než dříve. Ale je to dřina, to nezastírám, jen si myslím, že to opravdu stojí za to a není třeba dělat velké kroky, ale častěji ty malé, aby naše úsilí přinášelo ovoce.

Dnes je 1. září, když blog píšu a počasí napovídá, že se opravdu mění roční období a léto končí. I ti, co mají ještě měsíc volna mají teď prostor pro to, si naplánovat nový semestr a vytvořit tak tréninkový plán. V obou případech, jak ve sportu, tak v duchovním životě narážíme na to, že jde především o kvalitu, která zlepšuje časem ta čísla výkonu, ale čím dříve začneme, tím dříve se nám ta investice začne vracet :) Takže až budete plánovat svůj čas – vyhraďte si v něm místo i pro to, co potřebujete natrénovat “duchovně”.

Ať se Vám začátek podzimu vydaří a jste připravení zvládnout to “něco navíc”, co má pro Vás Bůh nachystané +

Míša

P.S. A taky se hodí mít kolem sebe pár lidí, kteří mají taky trochu natrénováno a v tom “něčem navíc” vás mohou podržet, abyste se nevzdali jen tak lehce ;)

Sdílení přináší radost!

Publikováno v Blog

Napsat komentář