To snad ne – už zase prší

Přistihnete se někdy při tom, že si (už zase) na něco stěžujete, někdo vám leze na nervy, nebo toužíte po něčem, co nemáte? Mně se to stává děsivě často.

Možná bych se měla uklidňovat tím, že si tenhle nešvar alespoň uvědomuji, ale popravdě mi z toho je trochu smutno. Ve skutečnosti je toho v mém životě tolik, za co bych měla být vděčná, a já se přitom soustředím na těch pár negativních maličkostí.

Protože ten déšť, který mi kazí náladu, brzy přejde. Ten kamarád, který mě vytočil, se mi omluví. A tu novou kabelku, na kterou se chodím toužebně koukat, vážně nepotřebuji (to vám můj manžel jistě potvrdí).

Ale co když to negativní ve vašem životě nejsou detaily? Procházíte těžkým životním obdobím, potýkáte se se zdravotními problémy a podobně? Pak máte na rozdíl ode mě dobrý důvod k nespokojenosti.

Přesto: už jen to, že žijeme v demokratické zemi, máme kde bydlet, co jíst, tekoucí vodu a topení, je ve světovém srovnání důvod k oslavám. Troufám si tvrdit, že většina z nás má pěkně dlouhý seznam věcí, za které by mohli Bohu děkovat.

Schválně – zkuste si ho napsat. Ten seznam. Jako vážně.

Budete si u toho možná připadat trochu jako blázni (vyzkoušeno na mně), ale uvědomit si co vše jsme od Boha dostali nebo s jeho pomocí dokázali je fantastické duchovní cvičení, které za trochu počátečních rozpaků rozhodně stojí.

Schválně jsem si to zkusila, a musím vám říct, že když jsem si na papír napsala tu obrovskou spoustu věcí, za které mohu (a měla bych) Bohu každý den děkovat, byla jsem trochu v šoku. A to jsem jich určitě tak půlku zapomněla.

Tolik důvodů ke spokojenosti a já tady kňourám nad počasím?

Po počátečním šoku a pocitech viny mě ale zasáhla obrovská vlna vděčnosti, protože jsem si poprvé do důsledku uvědomila, jak moc mě asi Bůh musí mít rád, když mě zahrnuje takovou spoustou darů. Jako křesťanka sice jaksi „vím“, že Bůh mě bezmezně miluje, ale je to pro mě, přiznávám, trochu zvláštní (snad i absurdní) představa.

Nepochybujete taky někdy? Neříkáte si: „Jak by mohl milovat zrovna mě? Vždyť mám tolik chyb.“

Boží láska jistě není jen o Jeho darech, ale uvědomění si, kolik jich každý den dostávám, mi otevřelo oči a naučilo mě, dívat se na svět jinak.

S vděčností místo nevrlosti. S nadějí místo cynismu.

Většinou.

Snad.

 

Lucka

Napsat komentář