Svědectví: Ježíš v mým srdci

Zuzka-ikonkaVyrostla jsem v křesťanské rodině, kde mi dali dostatek lásky a morální zásady. Do kostela a na náboženství jsem taky chodila, ale bylo to spíš ze zvyku. Během dospívání jsem se o víru v Boha příliš nezajímala, neměla jsem tu potřebu. Netušila jsem totiž, co všechno mi může nabídnout.

Když mi bylo 16 let, jela jsem – spíše ze zvědavosti – na křesťanský tábor pro teenagery. Přestože mi to spousta lidí doporučovalo, moc jsem od toho nečekala. Po pár dnech se naštěstí ukázalo, že jsem se spletla. Tábor byl skvělej, lidi i nálada byla neskutečně pozitivní. Při jedné večerní modlitbě jsme byli povzbuzení k tomu, abychom pozvali Ježíše do našeho srdce, pustili ho do našeho života.

Nevím jak u ostatních, ale já musela chvíli sama se sebou bojovat – nevěděla jsem, jestli to chci. Bála jsem se, že ze mě bude někdo úplně jiný, že se stanu bezmocnou loutkou. Ale zkusila jsem to – a po chvíli se mi vybavil poměrně nečekaný obraz: viděla jsem Ježíše, jak svou dlaní prorazil zamrzlou hladinu jezera. Chvíli jsme to nechápala, ale pak to všechno zapadlo dohromady:

Ježíš prolomil ty ledy v mým srdci, který mi bránily ho pustit dovnitř.

V tu chvíli jsem ho v svým srdci poprvý opravdu viděla. Byl tam, naprosto zřetelný. On jediný byl v tu chvíli skutečný, všechno ostatní bylo rozmazané a nedůležité. Byl tam a řekl mi:

“Vidím Tvojí snahu mě najít. Jsem s Tebou.”

Ten večer se změnil způsob, jakým se dívám na svět. Jsem to pořád já. Nejsem bezvládná loutka. Jen toho teď vidím víc a věci do sebe zapadají, dávají smysl.

Ani náhodou ze mě teď není zcela vzorný člověk, pořád dělám chyby, ale je tu rozdíl. Zažila jsem Boží lásku  a od té doby jsem schopná si všímat, kde všude Bůh působí. Nebojím se mu svěřit věci, na kterých mi záleží, protože mi už hodněkrát ukázal, že si s mým životem umí poradit daleko líp, než kdybych se o to snažila já sama.

Zkuste to taky. Není se čeho bát.

Zuzka

Napsat komentář