Jednoduše pravdivý

Na základní škole jsem měla skvělou učitelku na češtinu, vyučovala totiž také výtvarnou výchovu, což z ní činilo takovou uměleckou a zajímavou bytost. Nicméně – „nutila“ nás číst :D K mému nadšení nám dovolovala do čtenářského deníku psát i jakékoliv jiné knížky, než ty povinné. Chtěla vždy citát z knížky, shrnutí obsahu a zhodnotit svým subjektivním názorem celou knihu. A musím přiznat, že jsem přečetla skoro všechny knihy, které jsme měli povinně přečíst – až na pár. Nepřečetla jsem například dětskou Bibli, a co by se stalo, kdybych ji tehdy přečetla, je celkem zábavná otázka O:-)

Stejně tak jsem odmítla přečíst poměrně tenkou a oblíbenou knížku Malý princ. Proč? Asi se mi nelíbila ta grafika, zdálo se mi to dětinské a měla jsem vůbec celou řadu předsudků. O pár let později jsem tu knížku držela v ruce a rozhodla se ty předsudky překonat. A musím říci, že od té doby je v mé knihovně a je to příběh, po kterém sáhnu, když si chci odpočinout od všech složitostí a komplikací tohoto světa. Proč ten úvod? Přijde mi, že je celá řada myšlenek, ve kterých se Malý princ shoduje s křesťanstvím, ale je jedna, kterou mám s touto knížkou neoddělitelně spojenou. Žít jednoduše pravdivě. Když se rozhoduji, když zvažuji, co si mám o něčem myslet, nebo co mám vyvodit z jednání některých lidí, snažím se držet slov: Just make it simple – vyřešit to jednoduše. Jednoduše neznamená, že celou situaci odbudu a udělám prvním, co mě napadne, bez ohledu na následky. Spíš jde o to dovolit si vidět věci jednoduše takové, jaké jsou.

Když Ježíš říká, že máme být jako děti, abychom vešli do Božího království a do jeho blízkosti (Mt 18,3), povzbuzuje nás, abychom byli pravdiví, upřímní. Nemáme se schovávat za masky. Naše století je sice extrémní v tom, že jsme bombardování informacemi, názory a emocemi, ale na druhou stranu my sami máme tendenci si život prostě komplikovat. Zvažujeme a kalkulujeme, až jsme v tom úplně zamotaní a přitom odpovědi bývají prosté a jednoduché. Neříkám, že úplně vždy, ale myslím, že často. Nejen, že je takový přístup únavný, ale většinou nikam nevede. Myslím, že v tom tkví ono: „Vaše ano, ať je ano, vaše ne, ne.“ V tom, že jsme přímí a pravdiví. Cítím to jako výzvu z hloubky svého srdce – žít jednoduše, řešit věci jednoduše. Někdy se uprostřed dne prostě zastavím a zeptám se: OK, co doopravdy chci udělat? Nebo co doopravdy chci říct? Na co se chci zeptat? Co mě štve? Chci souhlasit a nebo ne? A potom … co je teď správné udělat?

Chtěla bych říci, že žít jednoduše neznamená žít bez starostí – těm se nevyhneme. Ale znamená to, že nebudeme věci komplikovat víc, než je nutné. Udělat rozhodnutí bývá těžké, ať už je to výběr školy, nebo jak naložíme se svým volným časem, a nebo jaký život si zvolíme. Ale myslím, že ta správná rozhodnutí máme zapsaná ve svém srdci a když se ztišíme, tak je poměrně prostě (myšleno jednoduše) najdeme. Když něco zvažuji a nebo řeším, chci k celé otázce přistupovat prostě a pravdivě. Nechci promýšlet komplikovaně celý strom reakcí všech lidí kolem, včetně následků jejich reakcí a psychologických rozborů s přihlédnutím ke zraněním z dětství atd.

Chtěla bych komunikovat přímo a pravdivě. To obnáší bohužel umět říkat ano, ale také ne, což je někdy oříšek. Nicméně mám dojem, že děti se naučí říkat ne až nesmyslně rychle, zatímco my dospělí s tím máme problém. Všimli jste si toho někdy? :)
Žít jednoduše pro mne znamená být pravdivá vůči sobě, vůči druhým a vůči Bohu. A na tom mi záleží, protože jak se mohou moje modlitby dotknout nebe, když nebudou jednoduše pravdivé? Just make it simple – jaký život chceme prožít? Co chceme říci? Na co se chceme zeptat? Chceme souhlasit, nebo ne? S kým chceme trávit čas?… Myslím, že pravdivé odpovědi bývají překvapivě jednoduché :)

„Pravda je to, co zjednodušuje svět, a ne to, co vytváří zmatek.“
Antoine de Saint-Exupéry

1 komentář: „Jednoduše pravdivý

Napsat komentář