Pořádný úklid

natalka_newNevím, jestli to máš stejně, ale v mé hlavě se někdy odehrává pěkný nepořádek. Najednou se toho děje prostě moc, mám spoustu věcí, které řeším, otázky, na které se ptám, ale dosud nenacházím odpověď. Je tam zmatek. Hodně velký zmatek. A když se v modlitbě snažím to všechno probrat s Bohem, na jednu stranu nenacházím absolutně žádná slova, kterými bych mohla popsat to, co prožívám a na druhou stranu mám pocit, že i kdybych mluvila hodinu, ještě pořád bych neřekla všechno.

Abych byla upřímná, mám ráda, když jsou věci organizované a zmatek a nepořádek nejsou moji kámoši. Právě proto jsou pro mě tyhle chvíle chaosu v mé hlavě hrozně frustrující. Nutí mě to nad vším přemýšlet, všechno zkoumat hodně do hloubky a ano, někdy je to správně a potřeba, ale pokud plaveš do hlubin až moc dlouho, aniž by sis dal přestávku na nadechnutí, utopíš se. Tak jako se já častokrát topím ve svých myšlenkách a místo abych nacházela řešení, jsem jen unavená.

Chvíle zmatku jsou pro mě chvíle, kdy nejvíc pochybuji, kdy se nejvíc ptám, ale jsou to i chvíle, kdy jsem nejvíc demotivovaná a právě víra je to nejdůležitější, čeho se můžu (a musím) držet. Mám za to, že naše pochybnosti a utrpení (a vůbec to nemusí být utrpení ve velkém slova smyslu) nás očišťují. Aby to bylo lépe představitelné, vezmu tě na moment do svého typického sobotního odpoledne. Většinou, když uklízím a třídím svoje věci, je u mě v pokoji vždycky nejdřív OBROVSKEJ bordel – uhm Naty, nemluvila jsi náhodou před chvilkou o tom, jak ráda máš věci organizovaný? Ale teď vážně. Jakmile se totiž do toho úklidu doopravdy pustím (po tom, co zavzpomínám u sentimentálních věcí, které jsem našla) a začnu prohrabávat a třídit, za chvilku (delší chvilku) nezbude nic, než krásně uklizený a čistý pokoj. Proč tohle všechno popisuji? No protože mám pocit, že kdykoliv pochybujeme, kdykoliv se ptáme, kdykoliv máme zmatek a nevíme si rady, možná že právě v tu chvíli u nás ve skutečnosti probíhá velký úklid a na konci toho všeho najdeme často mnohem víc, než jsme čekali (třeba fotky z první třídy s vaší první bf).

To že odpověď na svoji otázku nenajdeš hned, neznamená, že ji nedostaneš nikdy. Je důležité být trpělivý. Přestože ty sám se možná v těchto chvílích sám v sobě nevyznáš, Bůh má o všem přehled a ví přesně, jak se cítíš. Občas stačí si před Něj stoupnout a všechno Mu odevzdat. Jen tak, mlčky. A cítit jak to napětí pomalu odchází. Ale pozor – odevzdat Bohu svoje problémy neznamená, že je přestaneš řešit a budeš od nich utíkat. Znamená to, že na ně nebudeš sám. A ruka navíc se při úklidu vždycky hodí, no ne?

Natálka

Sdílení přináší radost!

Napsat komentář