Poděkování a povzbuzení

Když jsem přemýšlel, o čem psát, uvažoval jsem, jestli naťuknout blížící se volby, nebo si vzít do ruky úryvek z Bible. Ale pak jsem si řekl, že voleb je všude plno, a výklad Písma nechám kazatelům. Já chci děkovat a povzbuzovat.

Nejsem v Praze dlouho, pokud dva roky neberete jako dlouhou dobu. Narodil jsem se a vyrostl na Moravě (jednou nohou ve Slezsku) a tam jsem taky strávil většinu svého života. Do Prahy jsem nikdy nechtěl. Nikdy. Ale nyní zpětně hodnotím rozhodnutí přestěhovat se do Prahy jako velice přínosné. To tak někdy bývá, že si člověk umíní určitou věc, ale časem ji ve světle zkušeností a poznání přehodnotí. Nejdůležitějším kritériem pro toto rozhodnutí byli lidé. A to jsem jich v té době zdaleka neznal tolik co nyní. Bez lidí, které mám rád, by pro mě Praha byla jen přehlídkou hezkých domů.

Nedávno jsme s kapelou z Runwaycampu zpívali na svatbě v obci s poetickým názvem Žebrák. Byla to hezká svatba, i když jsem ženicha s nevěstou znal do té soboty jen z Facebooku. Neřešil jsem ani jejich okruh známých a o to více mě překvapilo, když jsem na svatbě uviděl spoustu známých tváří. Uvědomil jsem si, že v Praze je okruh lidí, kteří jsou zapojeni do služby v různých farnostech a pak se potkáváme na různých společných akcích a vždy je to milé setkání. Znáte to, uvidíte kamaráda (kamarádku :D) a naplní vás radost.

Když jsme měli ve čtvrtek společné chvály, nebo v neděli chvály u Srdce Páně na Jiřáku, zase jsem si uvědomil, jak jsem vděčný za lidi kolem. Vnímám, že je velice silně potřebuji. Samozřejmě, že hloubka vztahů se liší, ale vím, že mám kolem sebe skvělé lidi a cítím velikou vděčnost, že je můžu znát. Jsou pro mě tolik důležití. Jsou inspirací, povzbuzením, vím, že mě přijímají a byli by ochotní mi pomoci, kdybych je o to kdykoliv poprosil. Jsou lidé, jejichž objetí je pro mě velikým darem. Je důležité vědět, že proti těm nejdůležitějším vztahům přicházejí různé útoky. Když společně stojíme ve službě, když je naše přátelství zásadní. Před několika lety jsem byl svědkem nešťastného nedorozumění, které rozdělilo na nějaký čas dva velice dobré přátele, které jsem oba znal a měl rád. I se svými přáteli jsme už řešili několikrát domnělé křivdy, pomluvy, rozdělení, atd.

Co si uvědomuji je množství lidí, kteří jsou obdarovaní a své dary používají. Abyste to pochopili správně, jsem skálopevně přesvědčený, že obdarovaní jsme všichni, ale ne všichni o všech svých darech víme a ne všichni dary používáme, i když o nich víme. A zde jsou právě důležití naši kamarádi a přátelé, kteří to dělají. Věřím, že v Praze je v mladých lidech opravdu veliký potenciál, ať jsou to studenti, kteří zde tráví pár dní v týdnu, nebo zde žijí celý život, své dary a nadání nesou s sebou tam, kde působí, studují, pracují, žijí a tam s nimi mohou být prospěšní a potřební.

Chci tedy poděkovat vám všem, moji milí kamarádi a přátelé, jste pro mě tolik důležití. Nebudu jmenovat, není to nutné. Přinášíte mi Boží lásku, jeho přijetí, pomáháte mi radou, povzbuzením,  jste solí. Dáváte chuť místu, kde žijete. Každý z vás je unikátní a každý z vás mění svět.

Chci také povzbudit – mějte společenství, kde máte kolem sebe kamarády, přátele, ať už je to společenství ministrantů, schola, nebo spolčo mladých. Bojujme za své vztahy. Je snadné je odbývat na sociálních sítích, ale to není ono. Jen společné zážitky, společně strávený čas nás opravdu spojí. Počítejte s tím, že jakmile bude nějaký dobrý vztah pro vás důležitý, přijdou proti němu útoky. Ať už je to vztah sourozenecký, partnerský, přátelský, nebo kamarádský, bude pod palbou. Braňte ho.

Pomáhejte si navzájem v rozlišování darů, které máte. V tomto ohledu jsou druzí lidé, kterým můžete věřit, velice důležití. Fascinuje mě, jak jsou lidé různým způsobem obdarovaní. Dary nejsou určené k tomu, abychom si je srovnávali, ale abychom se jimi doplňovali a společně s nimi měnili svět. Když jsem viděl trailer na Ligu spravedlnosti, což je film s hrdiny s nadpřirozenými schopnostmi (jako Avengers), na konci zaznělo: “V jednotě je síla” a: “Nemůžeš zachránit svět sám”. Zní to jako klišé, ale je to pravda. Vím moc dobře, že být sám znamená být odepsaný. A pak, každý hrdina má svou speciální schopnost a navzájem se doplňují. O tom to je. A jestli má někdo darů více, nebo méně pak záleží i na tom, kde a jak má sloužit. Komu bylo více svěřeno, od toho se více očekává. A praxe může mít velice daleko k pohodovému životu.

Tak, už budu končit. Ale až to dočtete, udělejte jednu věc. Zamyslete se nad tím, jaké lidi kolem sebe máte, kdo je pro vás důležitý a řekněte/napište jim to. Oni to potřebují a vy, já, my všichni taky.

Čuuus  a díky :)

Filip

 

 

 

Sdílení přináší radost!

Publikováno v Blog

Napsat komentář