Pane, ať vidím…

Pane, ať vidím…

Na táboře Runway, kde jsme nedávno byli, jsem měla možnost prožít několik krásných okamžiků jak lidsky, tak duchovně. Paradoxně někdy to, co se mnou „hne“ nebývá vždy to nejpozitivnější. Spolu-připravovala jsem „workshop“ který se částí programu týkal tématu krásy. Byly jsme tam jen holky a tak jsme se to snažily pojmout tak nějak, aby byla legrace, ale došlo se i na hloubku. Vlastně jsem trochu doufala, že mi většina holek řekne, že s tím problém nemá, a že jsem trochu cíťa, když si myslím, že se lidem kolem má stále říkat, jak jsou hezcí.

Ale opak byl pravdou, všechny holky, se kterými jsem mluvila a to i opravdu výrazně hezké – bojují s tím – jestli je to dost. Dost na to, aby se někomu líbily, aby někoho oslovily, aby pro někoho byly výjimečné. A tak jsem byla ráda, že nejsem až tak přecitlivělá a zároveň smutná, protože jsem vlastně nechtěla mít pravdu. A říkám si, že se mi stále potvrzuje, že náš svět je prostě rozbitý, rozbitý hříchem, který ničí naše chápání důležitých Božích věcí – jako třeba i krásy. Nechci říkat, že se nemáme snažit o sebe pečovat, nemalovat se, nejíst zdravě, necvičit (absolutně hlasuji pro vše výše uvedené – a kdo mi sáhne na tenisky na běhání a linky na oči, tak se neznám :D), ale nad tím vším – jsme přeci mnohem více, než hezká tvář a tělo.

Jedna z věcí, které se mi na Bohu líbily od začátku je, že se dívá do srdce, že jeho pohled se nezastaví u povrchu. Je to tak obrovský kontrast s tím, co děláme my lidé. Ale – záleží hodně na nás. Jsou chvíle, kdy jsem hromádka pokory a laskavosti (bývá to většinou těsně po zpovědi :D). Ale potom jsou dny, kdy bych skoro raději, kdyby se Bůh díval na to, jak mi ladí svetr k botám – a motivy mého srdce blíže nezkoumal. Proč? Protože vím, že se zabývá pýchou, nebo žárlí, nebo se odmítá sdílet, nebo naopak odmítá někomu udělat místo a je nesoucitné a netrpělivé… chápete doufám, co chci říct… někdy slovy jednoho člověka: „to ani srdce nezachrání.“ A to je právě to… já bych si přála, aby zachránilo… aby moje srdce bylo tím nejkrásnějším, co mám. Protože věřím, že ve výsledku – bude mít vždy navrch a je tím – co určuje, jak krásným člověkem jsme.

A tak bych chtěla zahájit dnes změnu – u sebe. Protože potud sahá má moc i svoboda. Často máme chuť měnit svět a lidi kolem sebe, ale pravdou je, že jsme to my, kdo se máme začít měnit. A tak se chci přestat modlit za věci, které vlastně ani pro můj život nejsou až tolik důležité, a investovat do toho, co důležité je. Nás svět je polámaný a spousta z jeho krásy je poničená, ale my tomu také jdeme vstříc svým přístupem. Krása je subjektivní a myslím, že její skutečná měřítka má na starosti jedna konkrétní Osoba, která to všechno, co my hodnotíme, také stvořila a nezapomněla říci, že je to dobré :) Náš Bůh je umělec a kreativní Tvůrce, jehož hodnocení jsou absolutně mimo ta naše. Věřím, že jsme byli stvořeni, abychom mohli žasnout nad tím, co krásného stvořil ve světě i v lidech kolem nás. A schopnost žasnout je něco, čeho bychom se neměli vzdát, vždyť život bez ní je přeci strašně ochuzený.

A já chci žasnout, proto dnes prosím Boha, abych viděla svět a lidi raději Jeho očima, takové, jací jsou doopravdy. A věřím, že mé srdce i mé oči uvidí mnohem, mnohem více krásy, než dosud.

Pane… otevři mé oči… ať vidím…

Míša

„Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.“ Jer 17,10

Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.“ 1 Sam, 14,7

„Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí:
„Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům,
abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.
Já jsem Hospodin. To je mé jméno…“ Iz 42, 5-8a

Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“ Lk, 18,41

Napsat komentář