Období dešťů

Déšť. Už tolikrát nás překvapil a troufnu si říct, že vždycky nemile. Živě si pamatuji své osmnáctiny, kdy jsem kromě hodně špatného dne navíc cestou domů zmokla tak, že jsem mohla bundu ždímat ještě týden. Spousta lidí možná řekne: „Já mám déšť rád!,“ ale vsadím se, že tím spíše myslí déšť doma za oknem. Lehká sprška v parném létě nikomu nevadí, ale pořádný liják a krupobití? To zrovna nemusíme… Už v dětství jsme ale pochopili, že déšť je prostě nedílnou součástí našeho klimatu. Holt nám občas zkazí plány nebo zničí účes.

V některých státech, jako třeba tady v Ugandě, prší několik měsíců, a pak se deštivé období vystřídá s obdobím sucha. Úvaha nad rozdílností klimatu u nás „doma“ a tady na rovníku mi připomněla, že i v našich životech jsou období dešťů a sucha.  U někoho se možná střídají jako v Ugandě, u jiného jeden nikdy neví, co přijde. V důsledku jsou pro nás ale obě tato období moc důležitá.

Stejně tak, jako strom potřebuje k životu déšť, i my, lidé, potřebujeme občas pořádný liják v našem životě, abychom „vyrostli“ a získali potřebné živiny, tedy milosti od Boha. Bůh nás často učí velkým věcem právě v období dešťů, v těžkých fázích našeho života. Bere nás na nová, úžasná místa, kam jsme v minulosti ani nedohlédli. A my pak na tom místě stojíme, a nechápeme, jak jsme to zvládli. Důležité je tedy pochopit, že déšť je pro nás dobrý.

Pane, nauč nás oceňovat déšť, i když zrovna nemám deštník. Nauč nás dokonale Ti důvěřovat, že každý déšť je pro nás nezbytně nutný, a že Tvé slunce zase brzy prozáří naše deštivé dny.

Sdílení přináší radost!

Napsat komentář