O talentech a hřivnách

Ahoj,

chci se tady s vámi podělit o myšlenku, která mě velice silně zasáhla během Godzone Tour v Praze.

Týká se talentů a hřiven. Známý biblický text o pánovi a služebnících, mezi které pán rozdělil hřivny, pak odcestoval a po návratu si vyžádal výsledky jejich hospodaření, se četl během mše svaté před samotným večerem a také se jej dotkli během programu. Líbí se mi, že hřivna i nadání mají v angličtině stejný výraz: “talent”. Talent tedy jako platidlo, i jako vloha.

Přiznám se, že jsem na tento text velice citlivý od dob, kdy jsem na základce a střední škole chodil do základní umělecké školy na klavír. Ačkoliv jsem hudebně talentovaný, klavír pro mě v té době nebyl příliš atraktivní. Myslím, že s mou povahou a hyperaktivitou by mi prospěly spíše bicí :D Také jsem pro klavír nenacházel příliš velké využití a tak to pro mě byla spíše povinnost, než zábava. Teď jsem o pár let starší, věci se mění a já zase koukám po 88 klávesách v černé a bílé a říkám si, že by mému pokoji tato kombinace barev slušela (a neříkejte mi, že černá a bílá nejsou barvy).

Každopádně, můj učitel klavíru ve mě hudební nadání viděl a často mi citoval v dobré víře zmíněný biblický text. Respektive v dobré víře, že mi tím pomůže, mi jej “mlátil o hlavu”, když jsem přišel na hodinu nepřipravený. Jenže jak asi sami víte, leckterý přístup autorit “v dobré víře” umí nadělat pořádné problémy, protože si řekneme, že “on to ale myslel dobře”, jenže nás to může nějak zablokovat, zastavit (taková opičí láska matky, která v dobré víře kontroluje každý krok svého třicetiletého děťátka je naprosto dokonalý příklad). Tedy, vždycky, když uvedený text slyším, tak si na učitele klavíru a jeho “biblickou metodu” vzpomenu. Opravdu pokaždé. A musím zmínit, že ji mám spojenou se selháním. Když jsem totiž s klavírem skončil a přesedlal coby samouk na kytaru, stejně mi v hlavě znělo: “Toto jsi nezvládl, zakopal jsi svou hřivnu, prohrál jsi to.”

Když se tedy text četl na Godzone Tour, uvědomil jsem si, že jsem ho zapracoval do svého života nesprávným způsobem. Je to dobrý text, je velice silný a poučný, ale nesmíte ho brát jako definitivní prohlášení, když se vám nějaký dlouhodobý projekt nepovede – na ty krátkodobé si to asi nikdo nepoužije. Myslím, že jsem opravdu nad sebou a svými talenty v určitém ohledu “zlomil hůl”. Ne, že bych zahodil noty do kouta a s hudbou se kontaktoval jen při vysokofrekvenčním mnohadecibelovém “ááá” na zubařském křesle, ale kdesi ve mně se tehdy věci posunuly od: “Snaž se, má to cenu,” k: “Nesnaž se, stejně to nemá cenu, je to zakopaný a hotovo”. Bohu díky, že na mě pracuje a posunuje věci zpátky do správných postojů.

Na Godzone Tour jsem vnímal tento obraz:

Ježíš pro mě otevřel dveře a postavil se vedle nich. Zval mě, ať vstoupím. A za dveřmi byla krajina a cesta. Ježíš mě zval na tuto cestu a já jsem vnímal, že jakmile překročím práh dveří, tak se ke mně připojí a půjde se mnou. Také se mi to spojilo s konkrétní věcí, která do mého života nedávno přišla, a u které jsem si během tohoto obrazu uvědomil, že je to vlastně odpověď na mé určité přání, ale v jiné podobě, než bych já sám chtěl.

V podobenství o hřivnách pán odjíždí a nechává sluhy, aby s hřivnami naložili podle svého uvážení. Ve skutečnosti Bůh člověka neopouští, ale respektuje jeho svobodu. Nestojí mu despoticky za zády a nevede každý pohyb ruky, každé rozhodnutí, ale je připraven pomoci, když prosíme. I když si myslím, že někdy zůstane stát opodál, abychom se něco naučili. Věřím, že Bůh neustále usiluje o to, abychom rozmnožili talenty, které do nás vložil. A řekl bych, že ony talenty tak nějak “prosakují” na povrch. Možná si toho nevšimneme na první dobrou.

Důležitý je také časový příměr podobenství k našemu životu: v podobenství se pán vrací ještě za života služebníků a tak to evokuje myšlenku, že když svůj talent v určitém období života zakopu, už tam vždycky zůstane. Ale myslím, že návrat pána – Boha – souvisí spíše s naší smrtí, s momentem, kdy budeme před jeho tváří a budeme mu skládat účty. Ale do té doby, i kdybych hřivnu zakopal, si vždycky můžu říct: “To byla chyba, půjdu a vykopu ji a začnu zase množit”. A na tento postoj Bůh velice rád reaguje právě otevíráním různých dveří. Proč by to neudělal, když nám talenty dal. Ale pozor – Bůh vždycky čeká naši angažovanost a práci. Jsou také projekty, které začínáme a uzavíráme během našeho života a pak je dobré si zreflektovat vlastní přístup.

Zde jsem rozvedl příklad hudby. Může to být mnoho jiných věcí. Studia, výtvarná umění, sport, komunikace, vaření, atd.

Cože, vaření??

Dobře, připojím jednu zkušenost na závěr. Setkal jsem se s člověkem, který výborně vaří. Není to vyučený kuchař, původní profesí je zcela mimo kuchyňskou linku, ale v kuchyni doslova “kouzlí”. Vždycky jsem se těšil, až bude v kuchyni, protože jídlo bylo vážně moc, ale opravdu moc dobré, a nebyl to jen můj názor.  Bydleli jsme jistý čas ještě s dalšími lidmi pod jednou střechou a přestože ostatní uměli uvařit chutná jídla, tento člověk stejné jídlo uvařil, okořenil, připravil lépe. Když jsme se jednou bavili o vaření, zmínil se, že vlastně v kuchyni nikdy nechtěl trávit svůj čas a k vaření neměl vztah. Ale je zcela zjevné, že na vaření má talent a myslím, že kdyby v tomto oboru budoval kariéru, neměl by problém vařit v luxusních restauracích.

Tedy závěrečné shrnutí:

Nelámej nad sebou hůl, jestli máš pocit, že jsi nějaký talent zakopal, vezmi lopatu a běž pro něj. Dokud dýcháš, můžeš jej množit.

Nečekej od Boha hotové věci, ale vnímej otevřené dveře a pozvání na cestu. On půjde s Tebou.

Nesrovnávej se a nezáviď talenty druhým, tvůj osobní talent je další část tvé originality a můžeš s ním dělat radost druhým i sobě.

Jestli vnímáš v nějaké oblasti života přijetí určité lži, nějakého produktu “dobré víry” o kterém ale víš, že není dobrý, hledej pravdu u Boha a vyhlašuj jeho pravdu nad svým životem.

Tak to je vše.

Buď požehnaný, buď požehnaná +

Filip

 

 

Sdílení přináší radost!

Publikováno v Blog

Napsat komentář