Novoroční předsevzetí

Nemám ráda dělat něco, jen protože to dělají všichni. Což neznamená, že musím jít ve všem proti proudu, rozhodně ne. Ale… mám pocit, že kdykoliv jsem udělala něco, o čem jsem nebyla přesvědčená, že to mám udělat, tak jsem z toho neměla nikdy radost. A asi i proto si nedávám novoroční předsevzetí. A potom taky… Silvestr můj život, vlastně kromě toho, že si musím zvykat na jinou číslici, když píši datum, až tolik nepředěluje. Veškeré volnočasové aktivity se mi stejně dělí na „akademický/školní rok,“ který začíná v říjnu nebo v září a končí červnem. Narozeniny mám v květnu a přiznávám, že tedy během léta nejvíc přemýšlím o tom, co jsem udělala špatně a co dobře, z čeho mám radost a co chci udělat jinak. Jestli si tedy někdy dávám předsevzetí, tak je to paradoxně na přelomu jara-léta, nějak mi to dává přirozeně v tomhle období smysl :D

Ale… letos musím říct, že jsem našla během Adventu a Vánoc jednu věc, kterou bych do novoročního předsevzetí mohla zařadit. Různými okolnostmi jsem byla donucena se zamyslet a pochopit jednu věc. Totiž že už nebudu přebírat zodpovědnost za druhé lidi. A tím nemyslím, že všechny, které mám z celého srdce ráda, od teď budu prakticky ignorovat. Ale… chci jim dovolit dělat chyby, chci jim dovolit se vzdalovat a vracet, chci jim dovolit, aby odbočili a zabloudili a znovu se našli, chci jim dovolit, aby zjistili, že slepé uličky nikam nevedou a chci být lepší v tom, jim dát svobodu a přesto mít odvahu je mít stále ráda, i když to znamená, že budu svědkem jejich chyb a ty chyby mě mohou zranit, nebo mrzet.

Sama jsem zjistila, kolik kroků „vedle“ mě sice stálo modřinu či jinou ránu, ale ve výsledku, mě naučily být soucitnější a pokornější, otevřely mi oči a rozšířily srdce. Věřím tomu, že Bůh si vede naši cestu, a když opravdu hledáme pravdivě, kudy se vydat a kde být, tak zjistíme, že odpověď máme zapsanou hluboko ve svém srdci. Někdy je to snadné najít v sobě jistotu a pokoj, že právě teď a tady mám být, že tohle je místo pro mne. A jindy musíme jít hluboko po nánosy všech možných představ, které jsme si sami omotali kolem svého života a nebo které na nás někdo navlékl jako šaty, ve kterých se ale špatně dýchá.

Je těžké mít někoho rád a snášet jeho slabosti a chyby, ale stále doufám, že to má smysl a že se o to mám snažit. A chci se omluvit, protože neumím moc hrát, takže pravděpodobně řeknu, co si myslím – že je něco chyba a že mi to nepřipadá správné – ale podstatné je, že zůstanu. Zůstanu, protože nemusím jen nečině přihlížet, ačkoliv to tak může vypadat, ale smím se modlit a smím věřit, že Bůh píše na všech řádcích a nevynechává žádné listy z našeho životního příběhu, a že není nic, co by nemohl proměnit v požehnání. Ale… není to můj život, nemohu ho „za někoho odžít“ a uchránit ho dělat chyby, musím dovolit, aby se to naučil sám. Tím směrem bych chtěla letos vykročit, dát lidem, které mám ráda, svobodu dělat chyby – s vírou, že je Bůh i tak povede tam, kde mají být.

Takže… já chci více milovat a chci více odpouštět, protože doufám, že mi Bůh dal dost velké srdce, abych to zvládla… co se chcete letos naučit vy?

„I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“ Izajáš 54,10

„Co víc, než lásku můžu dát, opravdovou co neumí lhát? Co víc, než lásku můžu chtít? Lásku, bez které neumím žít?“ (Rebelka :))

2 komentáře: „Novoroční předsevzetí

Napsat komentář