Můj čas

Říkáme, že čas je největší zloděj. Myslíme si, že nám pořád utíká a přitom jím často plýtváme. Neustále se omlouváme, že na věci potřebné, ale těžké, čas nemáme, ale na zbytečnosti si ho vždy najdeme. Říkáme, že potřebujeme nějak čas zabít,nebo že nemáme jak zabít čas a pak se divíme, kam se poděl. Jsme profesionální zabijáci času.

Na druhou stranu vnímáme čas jako něco, co za nás vyřeší naše problémy. Jako nějakou obří gumu, která všechno špatné smaže. Říkáme přeci:,,Časem se to všechno vyřeší. Časem to všechno zmizí. Dej tomu čas.”My to přeci můžeme nechat být, čas, ten to za nás udělá… Neudělá, ne úplně.

Obdivuji ty z vás, kteří svůj čas dokáží správně a plně využít. Pro mě je to velmi těžké. Samozřejmě beru čas jako dar, dar který se nezahazuje, který je nenahraditelný, ale který se nesmí nechat jen tak být. Jenže já ho dost často nechávám jen tak plynout, nijak moc do něj nezasahuji a sním. Sním o tom, jak třeba jednou napíšu knížku, jak jednou budu úplně zdravě žít, jak jednou budu mít dobrou brigádu, jak jednou…Sním o budoucnosti. Nezajímá mě čas přítomný, ten který je teď, ten který můžu nějak využít tak, abych se posunula blíž právě k těm vysněným okamžikům. Ale ten, který teprve bude, o kterém nevím nic. A  právě tak hodně času zabíjím. Je totiž těžké dát přednost něčemu, co vyžaduje nějaké úsilí, před věcmi jednoduchými a odpočinkovými. Jen si to představte, je sobota, mám celý den čas. Budu se koukat na filmy, číst si a odpočívat, nebo půjdu cvičit, napíšu pár řádek a uklidím si skříň? Je to velká bitva mezi mým líným a pohodlným já se zářivými zítřky a mým druhým já, lačnícím po smysluplných činnostech, které mě posunou dál. Jednou vyhraje líné já, jednou to druhé. Ale vždy, když vyhraje to druhé, je potom čím dál lehčí odolávat své lenosti a pohodlnosti a nenechávat čas jen tak plynout. Jak to ale udělat, jak vyhrát bitvu?

Neměli bychom si klást otázky:,,Co mám dělat, když mám tolik času?” ale:,,Jak bych mohl/a dobře využít čas, který mi byl dán?” Už jenom fakt, že přeformulujeme otázku nás může posunout dál.

Někdy taky myslím na to, že když nezačnu teď, tak zkrátka nezažiji ten vysněný okamžik, po kterém tak toužím. Říkám si:,,Když to neuděláš, nebudeš to mít.” A i to mě povzbudí.

Zkrátka přestaňme časem plýtvat. Vždyť je to jeden z nejkrásnějších darů, který nám byl od Boha dán! Tak pojďme mu poděkovat tím, že jej využijeme, jak nejlépe dokážeme.

Julie

Sdílení přináší radost!

Publikováno v Blog

1 komentář: „Můj čas

Napsat komentář