Jasná věc

Dopravní situace v Ugandě je často tragická. Jediný dopravní prostředek, který vás vždy dostane, kam potřebujete, je motorka. Uganďané jim říkají „boda boda“ a jsou jich tu plné silnice. Můj pravidelný řidič se jmenuje Joseph a vždycky když mě někam veze, prohodíme spolu pár slov. Minulý týden mě napadlo, co je asi jeho původní profese nebo ve které třídě ukončil školu. Doslova mě šokovala jeho odpověď, když mi řekl, že do školy nikdy nechodil. „To jako ani do první třídy?!“ ptám se ho s údivem. „Ne. Rodiče nemám a babička neměla peníze na školné, takže jsem celé dětství proseděl doma a zabíjel čas.“

V hlavě mi hlasitě křičelo: „Cože??“ a napadaly mě všechny ty momenty z mého dětství, kdy jsem si přála, aby škola nebyla povinná. Ptávala jsem se rodičů, proč se chodí do školy a vymýšlela tisíce argumentů, proč tam nemusím. Stokrát jsem se „hodila marod“ a přišla jsem na nesčetně vynálezů, jak se škole vyhnout. Až při vybírání vysoké školy jsem si uvědomila, že je vlastně studium docela dobrá věc. No a teď mi tenhle člověk tvrdí, že nikdy ani nesáhl na kliku školní budovy (ne že by tady takových lidí nebyla spousta, ale spíše se to týká starších generací).

Myslím, že jsem docela dlouho mlčela, než mi všechny ty myšlenky probleskly hlavou.  Pak jsem pokračovala: „Kolik je ti let?“ „Je mi 24 a tu jednoduchou angličtinu, kterou ovládám, jsem se naučil od ostatních dětí v sousedství.“ Následovala spousta otázek: jestli umí číst, co by studoval, kdyby měl tu možnost… Naše konverzace pokračovala dál, ale moje mysl pořád bloudila do minulosti.

Nikdy mě nenapadlo, že základní vzdělání je dar. Nepamatuji se, že bych kdy v modlitbě děkovala za to, že umím psát a počítat. Vyrostla jsem v zemi, kde děti do školy prostě musí a nikdo se jich neptá. Uvědomila jsem si, že vlastně celý můj život se točí kolem školy. To, kým dnes jsem, a práce, kterou vykonávám, je z velké části ovlivněna právě vzděláním. V Česku máme na výběr hromadu oborů, školné se neplatí a v průběhu života můžeme svou profesi klidně několikrát změnit. Zato Joseph zřejmě nikdy jinou práci nedostane, protože každá firma po něm vyžaduje doklad o základním vzdělání, které nemá. A protože se v Ugandě platí drahé školné, začít se školou není nic jednoduchého.

Myslím, že je čas, abych dar vzdělání připsala na svůj dlouhý seznam požehnání, kterými mě Bůh v životě zahrnul!

Pane, děkuji Ti za dar vzdělání. Děkuji Ti za všechny ty roky, které jsem proseděla ve škole a všechny ty vědomosti, které mi pomohly pochopit alespoň částečně krásu Tvého stvoření. Prosím Tě za lidi, kteří nikdy neměli šanci studovat, a také prosím, odpusť nám naši nevděčnost a neschopnost docenit Tvé dary.

Bernadet

Sdílení přináší radost!

Publikováno v Blog

Napsat komentář