Je důležité umět říkat ,,NE“
,,Ne“ – tato dvě písmena dokážou člověku velice ublížit, ale za poslední dobu jsem si ještě více uvědomila, jak dokáží pomoci, osvobodit, zachovat si své já a otevřít se pravdě.
Ale právě proto, že ta písmena mohou tolik ovlivnit, jak bude vypadat naše cesta životem, a možná ještě více jimi ovlivníme druhé lidi kolem sebe, je potřeba je používat s rozvahou a ve správnou chvíli. Slovo NE nám hlavně pomáhá uvědomit si a vážit si mého já. Protože tímto slovem druhým i sobě ukazujeme své hranice, postoje, směr života, to co nás baví a jaké jsou naše hodnoty. Jako křesťané bychom měli umět říkat NE hlavně hříchu, různým závislostem a špatným návykům. Ale i když to víme, stejně v naší lidské slabosti právě v tu chvíli častokrát ,,Ne“ neřekneme. Jsme lidé hříšní a slabí. Pokaždé, když se připravuji na svátost smíření, si to znovu a jasněji uvědomuji. Ale my máme záchranu v živém Bohu, v jeho synu Ježíši Kristu, který za nás zemřel a vstal z mrtvých, proto i my můžeme pokaždé vstávat.
Já si vždy vybavím Marii Magdalénu. Všichni její příběh známe. Přišla k Ježíši, sklonila se k Jeho nohám, litovala a přijala Ho jako svého Pána do srdce a života. A dnes je svatá! Ale svatá by nebyla, kdyby ve chvíli, kdy přišel Ježíš, chyběly tyto věci – sklonila se, litovala, přijala Ježíše do srdce a následovala Ho. A právě tak bychom měli činit i my, pokaždé když neřekneme hříchu NE.
Když slyším slovo NE, napadá mě k tomu odmítnutí, nezájem, lenost, zákaz – jsou to slova, kterými si stavíme hradby kolem sebe. Vytváříme si hranice. Umět si vytvořit v dnešní době správné a zdravé hranice je náročné. Každý máme své povinnosti, ať už jsme pracující, studující na mateřské nebo všechno dohromady. Jsou situace, kdy na vybranou nemáme – vstát ráno do práce, nakrmit řvoucí dítě ve tři hodiny ráno, učit se na zkoušku atd. Dnes se na nás ze všech stran valí různé nabídky, reklamy a životní možnosti, tzv. „návody na lepší život“. To musíš mít, to musíš vyzkoušet, nebo trávíme svůj život na fb ( napadá mě myšlenka: Kdyby se ty hodiny strávené psaním na fb proměnily v reálná setkání, jak by asi vztahy mezi jednotlivými lidmi vypadaly…?). Tady bychom měli být silní, nastavit si hranice a umět říkat NE.
A co hranice k druhým lidem, ve vztazích? Tady je to často nejtěžší, zvlášť když máme někoho rádi nebo naopak nám někdo leze fakt na nervy. Proč vlastně máme potřebu říkat ,,NE“ a stanovovat si své hranice? Většinou je to proto, že v daném vztahu nejsme spokojeni, nepřipadáme si dostatečně přijímáni, oceňováni, respektováni, ztrácíme tak vlastní hodnotu a pevnou půdu pod nohami. Nejprve se však podívejme sami na sebe, jestli naše nespokojenost nesouvisí s naším jednáním, a se změnou zkusme začít nejprve my. Pokud cítíš, že nejsi dostatečně oceňována, začni více oceňovat ty. Když máš pocit, že ti druhý málo naslouchá, dej mu ještě více prostoru atd. Ale toto lze pouze určitou dobu – na začátku. Pokud se druhý nezačne měnit, jeho jednání zůstává stále stejné, je potřeba stanovit si hranice a říci ,,Ne“. Nebudu za tebe dělat tvé úkoly. Nebudu pro tebe nekonečnou možností, když hledáš ideál jinde. Nebudu ti stále ustupovat, když nejsi schopný zaujmout rozhodný postoj. Nebudu za tebe přebírat tvoji zodpovědnost. … Protože vztah dvou lidí nikdy nemůže být na úkor jednoho, ve vztahu se musí snažit oba. Pokud si nestanovíme hranice, daný vztah nás bude stále oslabovat. Častokrát si to ten druhý ani neuvědomí, dokud mu to my neřekneme. Ale poté, co ukážeme druhému své hranice, musí přijít změna. A věřte mi, pokud vás (vaše hranice) druhý nerespektuje, nestojí za to. Ne že by nestál za to, abychom ho milovali, protože naším úkolem je milovat každého, i své nepřátele. Protože jedině skrze lásku může přijít uzdravení. Ale o to větší je pak potřeba své hranice udržovat. Ale pokud vás druhý člověk má rád, začne vaše hranice respektovat a více si vás vážit.
Ještě krátké svědectví z jara, které je podkladem k tomuto zamyšlení :)
Za posledních pár měsíců jsem poznala, že Hospodin mi dával do cesty různé překážky a druhé lidi, na kterých jsem si uvědomila, že si já potřebuji vybudovat a určit své hranice. I když některé věci vypadají nevinně, bylo mi v nich dobře, ne všechno prospívá! A další část jsou vztahy s druhými, kde jsem si uvědomila, jak je důležité říkat NE. Protože Tvůj i můj život je natolik vzácný, že nesmíme dovolit, abychom se někým cítili dlouhodobě využíváni. Delší dobu jsem řešila jednu věc, kterou jsem nejprve vložila do Božích rukou a snažila se ji neřešit. Ale to nepomáhalo, potřebovala jsem v té situaci změnu. (Modlitba je podle mě základem všeho. Ale k tomu, aby se některé věci uskutečnily je také potřeba naše rozhodnutí. V tom je krása svobody, kterou nám Bůh dává). Jeden den, když nikdo nebyl doma, rozhodla jsem se jet do kostela a prosit Hospodina, aby mi ukázal, co mám dělat. Z šuplíku jsem si vzala klíče od našeho kostela (kostel nepatří naší rodině, ale jako aktivní katolická rodina klíče od kostela doma máme :D ) a od rodinné dodávky. Přijela jsem do kostela, klekla si před svatostánek, modlila se… Teď by se hodilo napsat – Stal se zázrak a já jsem věděla, co mám dělat. Ne nic se nestalo. Ale cítila jsem úžasný pokoj, Boží lásku, a v tu chvíli jsem si ještě více uvědomila, že mi Ježíš říká, že o tom všem, co prožívám, ví a modlí se tu se mnou a nenechá mě v tom.
Pak jsem přijela domů a sestra mi psala, abych jí napsala název jedné knihy. Byla to kniha ,,Milované Princezně“ (od Sberi Rose Shepherd). ,,Jé, tu jsem dlouho nečetla“ řekla jsem si a náhodně ji otevřela. A na té stránce stálo: ,,Moje princezno…stanov si hranice.“ COŽE?! V ten moment jsem si byla 99,9999% jistá, že je to odpověď na moji otázku. Bůh slyší všechny naše modlitby! Dále se na stránce píše… Je dobré převzít kontrolu nad svým drahocenným časem a uvědomit si, že je v pořádku říkat ,,Ne“. Toto jediné slovo Tě vysvobodí od životního tlaku a umožní Ti mít věci nádherně pod kontrolou a žít v pokoji.
Závěrem… Nebojme se říkat ,,NE“, ale stejně tak se nebojme říkat ,,ANO“.
Přijímat nové výzvy, situace a věci, do kterých nás Pán zve. I když nebudeme cítit jistotu nebo se budeme bát vlastního zklamání. Pokud do těch věcí půjdeme každodenně s Hospodinem, On nás nenechá sejít ze správné cesty.
Modlitba Bratra Rogera z Taizé:
Duchu svatý, i když ,,ano“ na celý život není pro nikoho jednoduchou samozřejmostí, Ty jsi v mém nitru zdrojem světla. Ty osvěcuješ váhání a pochybnosti vyvstávající ve chvílích, kdy ve mně zápolí ano a ne. Ty působíš, že se odvažuji přijímat vlastní nedokonalost. Vše, co je ve mně slabé a křehké, proměňuj svou přítomností. Amen.
Zdeňka
Super článek! Díky za něj :)