Drahý Londýne

Právě jsem měla možnost se vrátit z víkendu v Londýně – a jak jsem tam tak byla, uvědomila jsem si ten diametrální rozdíl, mezi dobou, kdy jsem byla nevěřící a dneškem. Anglie byla pro mne tehdy svět, který jsem opravdu hodně chtěla poznat. Byl to svět, který mi připadat hrozně lákavý a přitažlivý. A už jsem se nemohla dočkat, až tam odjedu! V mých snech jsem měla doslova sbalené kufry a vlastně jsem ani neměla žádný plán B, kdyby to nevyšlo :D

Jenže ejhle, co se nestalo. Jak to tak bývá, setkala jsem se s někým, kdo úplně změnil moje plány. Ten někdo nebyl nikdo jiný, než Ježíš Kristus. Zní to možná poněkud dramaticky, ale ne, prosím Vás, nebylo to za svitu hvězd, ani za zvuku andělských trubek, bylo to prostě tak nějak obyčejné, ale opravdové. Bylo to trochu, jakoby se přede mnou poodkrylo nějaké tajemství, které prostě nemůžete nechat být :)  A když jsem poznala, že Bůh je skutečný (je o hodně víc skutečný, než bych čekala), tak jsem pochopila, že už nebude nic takové, jako bylo dřív, ačkoliv jsem netušila, v čem přesně to bude spočívat.

Uběhlo pár let a teď jsem byla zase v mém vysněném městě a hlavou mi běželo, že bych neměnila. Krátce po tom, co jsem uvěřila, jsem se musela rozhodnout, jestli odjedu, anebo zůstanu. Myslím, že rozhodující myšlenka byla, že to byl můj sen, ale že už jsem jiná než dřív – a že mám už jiné sny. Rozhodla jsem se zůstat a nelituji toho. Nevyměnila bych jediný den, který jsem prožila. A není to tak, že by mě už angličtina nebavila, ale už není na mém žebříčku priorit prostě tak vysoko, jako byla kdysi… už se jí věnuji o hodně, ale hodně méně (a na mém projevu je to znát, skoro si říkám, že zas tolik jsem polevit nemusela :D).

A když jsem tedy teď byla ve městě, které bylo mým starým snem, uvědomila jsem si, že nebýt přátel, kteří tam byli se mnou, tak by to bylo úplně beze smyslu. A přimělo mě to si uvědomit, že s odstupem vidíme, že někdy vážně chceme věci, které by nám nepřinesly štěstí, ani pokoj a když se něčeho vzdáme s Bohem, tak od něho opravdu dostaneme mnohem více, než jsme se odvážili doufat. A když Bůh změní naše srdce – dá nám také nové sny a rozhodně nenechá náš život prázdný.

Drahý Londýne, děkuji, že jsi byl mým snem, ale víc děkuji Bože za ty sny, které jsi mi dal později :)

Míša