Blessing of friendship

Následující text jsem vytáhla „z šuplíku,“ ale myslím, že sedí i na dnešek. Psala jsem ho loni touto dobou, když se blížil konec školního roku a na dveře klepaly prázdniny (no.. pro nás pracující tedy jen částečně :D), a vzpomněla jsem si na něj nedávno při jedné modlitbě. Bylo to na biřmování, spolu s kamarádkou jsme kmotřily a po přijímání jsem si klekla do lavice a cítila prostě vděčnost, nic jiného, jen vděčnost za vše, co už jsem od Boha dostala. A o kousek z té vděčnosti, bych se chtěla podělit.

 

2015

Procházela jsem dnes fotky našeho společenství a v jednu chvíli jsem se dostala k těm fotkám na začátku, před asi třemi nebo čtyřmi roky. A najednou jsem se přestala soustředit na to vybrat ty správné obrázky pro ten konkrétní účel (ano, chystáme nějaký dárek) a něco se dotklo mého nitra. Zaplavily mě dva pocity – smutek, protože nic z toho nejde vrátit, ale zároveň mé srdce zaplnil pocit obrovského úžasu a vděčnosti. Došlo mi, jak obrovské požehnání nade mnou bylo od toho okamžiku, kdy jsem vkročila do přítomnosti Boha. Bylo toho tolik, co se stalo a tolik jsme toho mohli spolu prožít.

Pamatuji se na začátky, kdy jsme se prali s Youcatem a chvíle, kdy nás na setkání bylo také třeba jen osm – kde jsou ty časy? :D Na to, jak jsme zpívali stále dokola píseň – Přijď duchu svatý k nám – protože jsme prostě neznali žádnou jinou :D (tady jsme udělali úctyhodný pokrok).

Vidím, že některé tváře se změnily, jiné zůstaly, mnohé přibyly. Některá přátelství se vytratila a jiná nová se navázala (díky Bože za ně with all my heart!). Společně jsme rozebírali, jestli si pánové smí v dívčí společnosti dát salát a čaj (rozhodně NE :D), jestli se ve filmu Fireproof omluví oba, nebo jen jeden z hlavních hrdinů (myslím, že jsou stále dva tábory a není radno tu otázku otevírat), kolaudovali jsme byty, slavili křty našich kamarádů, narozeniny, svatby, zakládali kapely a s korunami na hlavách v šest ráno v metru vybírali na Tříkrálovou sbírku, vstávali na roráty a potom chodili na společné snídaně, s břečkou v ruce (interní název pro kolu a kofolu) jsme si povídali dlouho do noci o Bohu a o životě.

Když někoho z nás napadla nějaká akce a nikdo na to neměl sílu ani čas – ano – šli jsme do toho. Modlili jsme se spolu i každý zvlášť. Byly dny, kdy jsme byli vyčerpaní a ve dvě ráno jsme nad nějakým projektem naříkali: „My fakt nejsme normální!!“ ale stejně jsme to dotáhli. Z kdejakého slova jsme udělali hlášku (jako třeba móóóóóc hezký a já se zblázním!) a vše, co jste řekli, mohlo být kdykoliv použito proti vám (a při nejbližší možné příležitosti také bylo! :D).

A když jsem si tak prohlížela ty důkazní materiály našich společných chvil, uvědomila jsem si, že ten čas byl opravdu dobrodružstvím, že jsem nikdy nevěděla, co dalšího přijde a vždy to byla výzva a často krok do neznáma. A zpětně vidím to, jak Bůh s námi jde, jak naslouchá s láskou našim modlitbám a jak proměňuje naše srdce a staví nás do situací a vztahů, které nás ani nenapadly, že se stanou.

A tak vás chci povzbudit. Až budete mít někdy pro samý spěch, nebo naopak protože se právě nebude nic dít, dojem, že na vás Bůh zapomněl a jste sami, vezměte si pár fotek s vašimi přáteli a vzpomeňte si na to všechno, co jste dosud prožili. A když se ohlédnete na tu cestu, co jste urazili, myslím, že uvidíte tam nad vámi Boží dlaň, plnou požehnání.

Buďme odvážní, modleme se za velké věci i za ty malé, modleme se spolu i zvlášť, dejme do toho, co žijeme teď, čas a sílu, které máme, a On promění naše sny ve skutečnost. A pokud opravdu tu sílu a čas mít nebudete, pošle vám lidi, kteří zapadnou přesně na to místo ve vašem životě, kde mají být. A nedejte se zmást, často je nepoznáte na první pohled! :D

Přátelství je požehnání a je v něm velká síla. Síla toho, že vás někdo bere právě takové, jací jste – kompletní balíček – no discussion B-), že chytá ten stejný signál legrace, jako vy. Stačí jeden pohled a víte, že jestli se znovu otočíte, tak se rozesmějete uprostřed mše svaté, nebo koncertu na celé kolo – znáte to. Přátelství je prostě požehnání. Chci říct, děkujme za něj a prosme za každého, kdo je blízký našemu srdci, vždyť je to přeci něco úžasného, že jsme se mohli setkat a prát se s životem bok po boku.

Bože – já děkuji a nevzala bych to nikdy z5.

Sírachovec  6:14-16   Věrný přítel je pevná ochrana, kdo ho našel, nalezl poklad. Věrný přítel je k nezaplacení, ničím nelze vyvážit jeho cenu. Věrný přítel je elixír života, najdou ho jen ti, kdo mají bázeň před Hospodinem.

Sírachovec  25:1   Tři věci se mi líbí a prohlašuji je za ozdobu před Hospodinem i lidmi: svornost bratří, přátelství mezi bližními a ženu s mužem, když se vzájemně snášejí.

Míša

Napsat komentář