Je to přesně dva týdny, co jsem se přestěhovala do nového bytu. A nemohu říci, že by to bylo úplně ve vnitřním pokoji. Naopak, zatímco jsem balila poslední věci, tak z rádia, které jsem měla puštěné na mobilním telefonu, zněly zprávy o tom, že se ráno uzavřely restaurace a velká část obchodů. Mít všechny věci v krabicích a stěhovat se do úplně neznámého místa v okamžiku, kdy se svět kolem v podstatě přestal točit tak, jak jsem ho dosud znala, bylo tíživé a nešlo si nepokládat otázku: „Co se teď bude dít?“
Ale fyzická práce, které se člověk nevyhne při stěhování a zjištění, že kousek od mého nového bydlení je krásný kus přírody, kam se mohu jít krátce proběhnout, mi dovolily se na situaci začít dívat jinak a zvládnout první dny, kdy jsem byla bez připojení k internetu (já vím, bylo to náročné). Slovo, které by vystihlo, co jsem našla, je bázeň.
Mezi dary Ducha sv., o kterých se zmiňuje Izaijáš v 11. kapitole, nebo Skutky apoštolů ve 2. kapitole, patří i bázeň Boží. Často bývá mylně spojována se strachem, ale bázeň Boží je vyjádření údivu a úcty, při setkání s Bohem, který nás nesmírně převyšuje. Bázeň před Bohem, je pokorné přijetí toho, že jsme jen lidé a máme své limity. Ale tváří v tvář našim vlastním hranicím, poznáváme, že za nimi, za našimi plány, za naším životem, přeci musí být Hospodin, protože jinak by nic na tomto světě, nemělo smysl.
„Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“ Iz 55, 8-9
V židovské tradici se blíží svátek pesach, který připomíná vyvedení Izraelitů z Egyptského otroctví. V křesťanství je doba postní (40 dní s výjimkami nedělí jsou zvládnutelný časový úsek a dříve se nekonaly v postní době plesy, oslavy, ani žádné jiné společenské akce) a vše vrcholí Bílou sobotou, kdy slavíme Kristovo Vzkříšení. Letos jinak, než jak jsme zvyklí.
Máme toho ale k dispozici stále mnoho, máme internet, který nám umožňuje nebýt v izolaci, máme spoustu knih, které jsme neměli čas přečíst. Máme čas promyslet si, kdo z našich přátel nám opravdu chybí a na koho bychom si, až to bude možné, rádi našli více času. Možná budeme s větší radostí chodit opět na mše sv. do naší farnosti.
Pro mne je nyní čas, který zdaleka neběží podle mých plánů, ale chci a modlím se za to každý den, abych měla otevřené srdce pro ty Boží plány. Chci přijímat vše s důvěrou a vlídností k druhým lidem (ne vždy to zvládám). S trpělivostí a s nadějí, že ani v tomto případě, nic netrvá věčně. A kladu si otázku, z jakého otroctví chci, aby mne Bůh po tomto čase vyvedl?
Michaela
P.S. Modlitba je komodita, která u Boha neztrácí svou obrovskou hodnotu, i když hned nevidíme její dopad. A jakákoliv osobní modlitba za ty, kdo jsou nemocní, ve strachu, či nedostatku, je výzvou pro všechny věřící. Za sebe posílám dva kraťoučké tipy:
Novéna odevzdanosti, odkaz na online verzi je např.: http://www.vojtechkodet.cz/modlitby/modlitby-svetcu/novena-odevzdanosti.html
Modlitba ke sv. Josefovi:
Svatý Josefe při nás stůj. Náš dům i nás vždy opatruj.
Vypros Boží požehnání, ať nás všeho zlého chrání.
Ať se láska, svornost množí, ať žijeme v bázni Boží.
Ve ctnostech vždy prospívali a do nebe se dostali.
Proto k tobě voláme, o tvou pomoc žádáme.
Přijmi klíče našeho domu, odvrať od nás vždy pohromu.
Buď ty strážcem všeho statku, nedej místo nedostatku.
Uč nás Boha milovat a hříchu se varovat.
Ať jsme živi zde na světě, jak svatá rodina v Nazaretě.
(jako Ježíš, Maria a Ty v Nazaretě).